Brněnský sjezd landsmanšaftu

Mluvil jsem před týdnem o špatném načasování a o tom, že se celá akce otočila jak proti Němcům tak i proti jejich přisluhovačům na našem území. Sám sudetoněmecký sjezd není cílem ale pouze prostředkem k prosazování cíle podrobování našeho území rozpínavou germánskou kulturou.

Takzvaný proces smíření probíhá již od 90. let a nejsou do toho zapojeni jen havlistické, fialové a pavlovské kruhy, ale i kruhy katolické církve. A souvisí s tím i vyvezení českého korunovačního kříže do Německa před dvěma lety, o čemž budeme mluvit po osmé hodině podrobněji.

Ale je důležité se na to podívat z hostorického odstupu. Odsun Němců nesouvisí pouze s druhou světovou válkou. Bez vnímání historických souvislostí jsme odsouzeni na věc pohlížet pouze povrchově. Problém snahy germanizace našeho území můžeme vnímat již od desátého století, kdy se kníže Václav s babičkou Ludmilou snažili nepodléhat západním diktátům a naopak šířit křesťanství byzantské větve, což se oběma stalo osudným.

Karel IV se snažil o něco podobného na což navázal Jan Hus, a to se stalo osudným jak jemu, tak i celému našemu národu. Proti českým zemím se spolčil celý západní svět a Český národ  byl značně zdecimován. Po husitských válkách přežilo pouhá třetina obyvatel. A to umožnilo postupné pronikání západního/germánského vlivu na naše území. Paradoxně náš oslabený národ před úplnou germanizací zachránila říše Rakouská, která sice měla své mouchy, ale přesto náš národ zůstal zachován a dostal možnost se v devatenáctém století opět nadechnout.

A ve století dvacátém se opět tisíciletá snaha germánů ovládnout slovanský svět rozhořela naplno.

Odsunutí Němců z našeho území tak není žádná odplata za jejich zločiny během druhé světové války, i když i to bylo zcela legitimní. Je to snaha o ubránění celého slovanského prostoru před tisíciletou snahou germánů nás ovládnout. Bylo to znovuobnovení celistvosti našeho území po snaze zlikvidovat náš národ již v 15. století.

Tedy to hlavní smíření bychom měli udělat sami se sebou. Odpusťme si to, že jsme se po druhé světové válce k některým lidem chovali hrubě. Ano, chovali, ale bylo to nutné a byl to pro naší zemi sice trochu bolestivý, ale hluboce léčivý proces.

Je dobré si uvědomit, že se skutečně nejednalo o žádnou odplatu. Odplata totiž nemá dobrou energii a často se vrací jako bumerang. Byl to ozdravný proces, který byl nutný s ohledem na ochranu a přežití celého slovanského světa.