A v tomto duchu jsou nově vychovávány děti ve školách, tedy, že národ je něco v podstatě nebezpečného, čeho se mají až štítit. Pro děti ve školách je to běžná součást reality, nad tím se ani nepřemýšlí, to tak prostě je. Národ je přežitek minulosti, ze kterého se rozumný člověk poučil. Ale samozřejmě existují hloupí lidé, kteří to ještě nepochopili. Tito hloupí lide vzhlížejí k národu, což znamená, že nesnáší národy jiné, povyšují se nad ostatní a jsou to tedy náckové. A takoví lidé nemají ve slušné společnosti co dělat. Tedy je i zcela v pořádku, když se jim trochu přistřihnou křídla, protože to jsou lidé, kteří bojují proti slušné společnosti a v rámci zachování zdravé společnosti je správné negativní procesy potlačovat.
Je důležité si uvědomit, že drtivá většina těchto lidí, bránící slušnou společnost, to opravdu myslí dobře a chtějí tím pomáhat lidem i celé společnosti. Podle statistik to jsou lidé celkově nadprůměrně inteligentní, vzdělaní, tedy vše by mělo být v naprostém pořádku.
Jenže skutečně národy způsobují války? Války rozpoutávají mocenské struktury, které chtějí získat zdroje. Na druhé straně národy obývající historicky nějaká území si své vlastní zdroje chrání. Protože tyto vlastní zdroje jsou životně důležité pro přežití vlastních lidí a vlastní kultury. Národ je totiž ochranná sociální struktura, která má vlastní identitu, kterou se odlišuje od ostatních, a která má zabezpečit přežití lidí s touto kulturou i tuto kulturu jako takovou. Národy přitom historicky žijí vedle sebe staletí bez jakýchkoliv problémů. Samozřejmě jsou na zemi místa s národním pnutím, ale ye by to byl zásadní problém lidstva, o to nemůže být řeč. Ale ve dvacátém století došlo k mnoha válkám včetně dvou světových. Národní téma je v popředí 2. světové války, ale byl skutečným problémem národ jako takový? Nemyslím, že před nástupem Hitlera by většinu Němců napadlo vyvražďovat jiné národy. V Německu byla bída a lidé chtěli jídlo, bezpečí a stabilitu. A Hitlerovi se podařilo zmanipulovat Němce pro své mocenské účely. Celou pevninskou Evropu obsadil celkem bez problémů, ale ta mu nebyla příliš k ničemu. Hlavně potřeboval získat zdroje v celkem málo obydleném prostředí a tím bylo Rusko. Pro Hitlera tzv. Lebensraum. A jediné, co se mu mohlo postavit do cesty, a co se mu také nakonec do cesty postavilo, byl ruský národ. Británii chtěl sice obsadit také, ne však kvůli zdrojům, ale kvůli vojenské převaze. Chtěl mít na západě klid, aby se mohl věnovat Rusku. Ale i s Británií se přepočítal. Protože tam se mu také postavila síla, a to síla národa Britského spolu s piloty národů jiných.
Národy tedy projevily velmi důležitou ochrannou funkci před mocensko-totalitárním systémem. Tedy před něčím, čemu se nemůže postavit jednotlivec ani nějaká jednoduše řízená organizovaná skupina. Národ má vlastní „sociální“ inteligenci. Je to živý organismus s vlastní duší a vědomím.
Národy jsou tak jedinou silou, která se může postavit nějaké organizované mocenské zvůli. V historii samozřejmě můžeme vnímat rozpínavé agresivní národy s nadřazeneckými tendencemi, které v minulosti působily problémy. Ale v současné době jsou národy již naopak pojistky pro zachování mezinárodní spravedlnosti. Princip identity národa nespočívá v nadřazenosti, ale vnímání své vlastní jedinečnosti. A po tomto exkurzu se můžeme vrátit k původnímu tvrzení – proč je tedy na národu vlastně špatného? Právě to, že jedině národ se může postavit nějakému mocenskému vlivu. Ale vždyť žádný mocenský vliv již nikde není? Tak k čemu tedy národy?
Jenže skutečně neexistuje žádný mocenský vliv? Nevnímáme v rámci světa, že existují mocenské vlivy Číny, USA, a nebo globálních nadnárodních organizací? Skutečně si myslíme, že mocenské síly u nás žádné nejsou a my se jen budeme chovat řádně humanitně a tím se nás vlastně nic netýká? To je bohužel velmi důležitý omyl. My totiž nejsme ve vakuu, střední Evropa vždy byla mezi mocenskými kameny. A pokud tyto mocenské vlivy nevnímáme, neznamená to, že neexistují. Jen jsou skryty našim zrakům. A protože jsou skryté, pak jim nemůžeme snadno rozumět. Není pak snadné vynášet nějaké soudy o tom, jestli je něco správné nebo špatné. Nemůžeme si být jisti, jestli ten veřejně známý člověk, kterému důvěřujeme nás netahá za nos a nepracuje pro nějaké cizí zájmy proti nám. Jak si můžeme být jisti, že zrovna člověk, který se chová slušně, vypadá slušně a mluví slušně pracuje pro skutečné blaho lidí? Nemůže to být jen zástěrka?
Běžný člověk, který nestuduje od rána do večera různé zdroje a nevzdělává se v této oblasti si tím jist být nemůže. Tím se dopodrobna mohou zabývat jen někteří lidé a aby toto vnímání reality mělo svůj reálný dosah, je potřeba, aby lidé spolu fungovali jako sociální skupina, která si vzájemně rozumí atd. A touto sociální skupinou s dostatečným dosahem je právě národ, který má společný jazyk a společnou kulturu. Národ je tedy ochranná struktura lidí proti možným skrytým mocenským strukturám, kteří mají za cíl žít na úkor lidské společnosti. Zůstává však otázkou – proč je ve společnosti šířen narativ, že národ je něco špatného, co by mělo zaniknout? Není na tom vlastně něco divného? A následně se můžeme ptát, kde se tento narativ vzal? A kdo ho vlastně šíří? A nebyl tu vlastně vždy? Ne nebyl. Začal se velmi systematicky šířit, když jsme byli lákáni vstopit do EU a od počátku století se velmi systematicky začal dostávat do vzdělávacího systému prostřednictvím různých sympaticky vypadajících neziskových organizací, které školám zadarmo poskytují různé zajímavé vzdělávací programy. Je to vlastně velmi jednoduché. Důležité je však hlavně se ptát. Proč? Pro koho? A v čí prospěch?
Co je však možná ještě důležitější je vnímat, že většině lidí v naší zemi jde o dobro. Jak lidé, kteří si myslí, že národy je potřeba zrušit, tak lidé, kteří národ chápou jako důležitou věc chtějí dobrou budoucnost pro lidi.
rozzdělené...s
Důležitost existence národů jako důležitost existence a svobody lidí
