Nemůžeme vystačit ani s definicí náboženskou a církevní. Pro mnohé církev není autorita a náboženství někteří považují za opium lidstva. A nepomůže nám ani historie a zvyklosti, protože to je něco, co mnozí neuznávají vůbec. Hledat je nutné u samotného člověka. Existuje vlastně vůbec dobro jako takové?
To, jestli má někdo hojnost prostředků, je zajištěný a je v bezpečí je pro něj sice dobré, ale nemůžeme to za dobro považovat. A ani to, že přijde o prostředky neznamená, že je to zlo. To, co k dobru neodmyslitelně patří je láska a to je pro nás důležitý pevný a záchytný bod. Lásku sice někdo může zaměňovat za chtíč. Ale chtíč nemá nic společného se vzájemnou láskyplnou erotickou přitažlivostí dvou lidí, která je láskou prostoupena. Chtíč je hra lidského ega, které se rozhodlo, že něco a někoho chce bez ohledu na skutečnou lásku. To je jedno z velkých nepochopení chtíče. Na skutečné fyzické lásce není ani nic zlého, ani hříšného.
Ale důležitější než vztahová láska je láska k lidem a člověku. A pokud chceme naopak hledat zlo, tak hledejme nenávist. Ale není to tak, že by nenávist byla špatná, a že nenávidění zkrátka hodní lidé nedělají. Nenávist člověha stravuje, dělá ho hrubším, temnějším. Podstata zla není špatnost ale skutečná temnota. Při pohledu na nenávistného člověka uvidíme v jeho tváři opravdové zlo. Je to něco co duši stahuje dolů do propasti. A naopak dobrý člověk není pouze hodný. Skutečná dobrota pramení z láskyplné duše a ne pouze z toho, že člověk se chová dobře, aby splnil nějaká očekávání ve společnosti. Láska není morálka.
Jaká témata tedy rozdělují českou společnost? Jedním z nich se stalo kovidové očkování. Byla nenávist na straně odpůrců očkování? Někteří lidé sice nenáviděli Vojtěcha, Prymulu nebo Válka za očkovací teror, ale byla podstata neočkovaných nenávist vůči očkovaným? Nic takového tam nenajdeme. Můžeme však to samé říct o očkovaných vůči neočkovaným? Kdy média podporovala očkované v tom, aby nenáviděli neočkované, protože podle jakýchsi umělých představ ti neočkovaní ohrožovali ostatní?
Podobným způsobem se také můžeme podívat na ukrajinský konflikt. Je pravda že zastánci Ruska v celku nenávidí Ukrajince? Někteří je nemají moc rádi, protože na ně musí doplácet ze svého, zhoršuje se bezpečnost v ulicích, ale je to skutečná celospolečenské nenávist? Na druhé straně odpůrci Ruska se s nenávistí vůči Rusku a Rusům vůbec netají a naopak se s ní mezi sebou vychloubají. Média se to sice snaží zabalit do obalu z dobroty, protože je potřeba bránit jiný stát a tak je všechno omluvitelné. Jenže není. Nenávist jednoduše přitahuje temnotu, zatěžkává duši a přitahuje jí do propasti. Nenávist nikdy nemůže sloužit dobru, protože její podstata je zlo.
Kde tedy hledat skutečné dobro? Je to právě pravý opak zla. Je to směr nahoru, k lásce, pro někoho k Bohu, pro někoho jiného ke světelné všeobjímající záři. To, že je pro někoho tato záře Kristus, a pro někoho jiného transcendentní spojení s božstvím není vůbec podstatné. Někdo to zas nazývá vyšší vibrací. Toto jsou pojmy, které nejsou v žádném případě relativizovatelné, protože buď jsou a nebo nejsou. Očkování a Ukrajina byly jen malé ukázky. Tímto postupem můžeme zhodnotit cokoliv jiného. Dobro přitom vůbec neznamená přihlouplou pasivitu s úsměvem na rtech. Skutečné dobro je aktivním odmítáním zla a různých nenávistných procesů. Skutečné dobro lze bránit i s mečem v ruce, ostatně křesťanský archanděl Michael je právě i s mečem zobrazován.
Nastavení druhé tváře není pasivita. Je to o nenechání se strhnout k odplatě, tedy k vyprovokování k nenávisti. Strategie zla je totiž svádění k nenávisti nenávistí. Nenechme se ke zlu svést, milujme své nepřátele, ale to neznamená jim ustoupit, ale rázně a pevně konat s láskou v srdci pro skutečné dobro.
