V komentářích současného dění zmíním znovu Evropskou unii, ale z trochu jiného úhlu pohledu.

Pro mnohé je to sice známá věc, ale myslím, že většina společnosti o tom příliš netuší, a týká se to zemědělství.

Evropská unie za naše peníze postupně likviduje naši soběstačnost, ale navíc otravuje i naši půdu více jedovatými látkami, než je nutné.

Tato problematika je samozřejmě mnohem složitější a komplexní, ale uvedu dva celkem jednoduché případy, které jsou celkem ukázkové.

Podle nařízení EU má být 4 % orné půdy ladem a postupem času chce směřovat k 10 %. Zkrátka dobrá úrodná půda, na které hospodařili naši předci, má být ponechána neobdělávána. Což ale znamená, že vypěstujeme o 4 % méně potravin. A kdo to zaplatí? Samozřejmě my. Protože zemědělci dostávají na tato lada dotace, které jsou vybírány z našich kapes.

No a další příklad, EU zakázala zemědělcům orat. Tedy orat můžou, ale jen občas, zpravidla jen jednou za 4 roky. A proč? EU to vysvětluje různými způsoby, z nichž samozřejmě nesmí chybět CO2. A tak zemědělci mohou jen kypřit, jinak by nedostali dotace, které samozřejmě také platíme my.

Jenže orba má mnoho výhod. A jednou z nich je, že se eliminuje plevel. A protože se nemůže orat, tak se musí používat více pesticidů a herbicidů, dokonce i o 50 %. Tedy za naše peníze zemědělci stříkají mnohem více jedů na pole, než by bylo nutné. A to je jen jedna z nevýhod. Bez orby také půda zachytává méně srážek, plodiny mají menší výnosy a tak dál. Tedy to, co naši předkové postupně objevovali a zdokonalovali stovky let, orání se na našem území provádí od středověku, v 18. a 19. století bylo ještě víc zdokonalováno, tak EU nás vrací o dva tisíce let zpátky. To je ta progrese Evropské unie. No ale víme, kam tato progrese vede, stačí se podívat na hořící Francii.