Včera 3. června byl mezinárodní den poškozených očkováním a proto si dnes o tom povíme trochu podrobněji. A nebudeme mluvit o tom posledním kovidovém, aleo očkování poviném, dětském. U kovidu si všichni mohli na vlastní kůži vyzkoušet, že v medicíně neexistuje něco takového, jako že zdraví je nadřazené jiným zájmům. A ono to platí jak u očkování kovidového, tak u očkování toho dětského povinného i nepovinného. A důsledky toho všeho jsou mnohem závažnější, než se na první pohled může zdát.

Nejdříve se podíváme do historie a na to, o čem téměř nikdo nepochybuje. Totiž, že pravé neštovice byly vymýceny pomocí očkování. Nebyly. Jenže farmaceutický průmysl to vtlouká do hlavy úplně všem již od narození. Pokud si totiž dáme práci a skutečně zkoumáme autentické dobové záznamy tak zjistíme, že více než před sto lety se postupovalo velmi podobně jako za kovidu. Jednotlivá města nařizovala povinné očkování a lidé, kteří odmítli byli zavíráni do vězení. Jenže vakcinace měla velmi vážné vedlejší účinky a některá města jako celek odmítla očkovací programy a když přišla nákaza pravých neštovic, tak se zjistilo, že v neproočkovaných městech byla úmrtnost nižší než v těch proočkovaných. A mimochodem dokonce vynalezci očkování Jennerovi, se po naočkování jeho ženy narodilo postižené dítě.

Ale jaktože tedy pravé neštovice již nezabíjejí tak jako dřív? Odpověď je velmi jednoduchá. Pokud nákaza prochází opakovaně populací delší dobu, tak si na ní populace zvykne. Přesně to jsme viděli také i u kovidu. Během pár let přestal být původní virus lidem nebezpečný. U pravých neštovic tento proces trval sice delší dobu, ale na počátku dvacátého století přestaly být pravé neštovice životu nebezpečné. Přesně to samé se dělo například se spálou. Před dvěstě lety to bylo vysoce smrtící onemocnění, klidně i polovina nakažených onemocnění podlehla. Nyní je spála sice nepříjemné, ale nikoliv život ohrožující onemocnění. A přitom proti spále se nikdy neočkovalo. Tedy celá víra v důležitost očkování stojí na lži.

Vše bylo zkrátka jinak, než jak o tom desítky let systematicky informují farmaceutické firmy. Samozřejmě mnoho vědců a lékařů se zabývalo očkováním v dobré víře, že skutečně pomáhají lidem. A myšlenka, že uměle donutíme imunitní systém, aby vytvořil protilátky proti nějaké nemoci a tím pádem pak člověk na tu nemoc neonemocní je rozhodně zajímavá. Jenže ve skutečnésti to není tak jednoduché a žádný zásah do zdravého těla není bez následků. A co teprve, když to tělo není zdravé.

Jenže pro farmaceutické firmy jsou nemoci skutečný zlatý důl. Protože za vidinu zdraví jsou lidé schopni zaplatit doslova úplně cokoliv. A přitom je nikdo nepodezírá ze zlých úmyslů. Vždyť jim jde přece o zdraví lidí? A na tom postavil svůj nový byznys nikdo jiný, než tou dobou ropný magnát Rockefeller. Rockefeller, který se sám s celou svou rodinou léčil pomocí homeopatie. Jenže on věděl, že na homeopatii nejde byznys postavit, protože homeopatika jsou jednak levné, a navíc mají schopnost lidi skutečně vyléčit. A to v medicíně není právě to žádoucí.

Ale zpět k očkování. Každé farmaceutikum musí mít nějaký viditelný nebo měřitelný efekt. Tedy u dětských nemocí proti kterým se očkuje skutečně po naočkování naměříme protilátky a většina dětí tou nemocí skutečně neonemocní. Jenže když se podíváme do hostorie, kdy se začlo očkovat, tak zjistíme, že se začlo očkovat vždy, když úmrtnost na danou nemoc klesla k nule. Tedy žádné očkování statisticky nesnížilo úmrtnost, naopak ji dokonce přechodně zvýšilo. Farmaceuti však jako důkaz prospěšnosti používají statistiky snížení výskytu onemocnění a to skutečně klesá. Janže současně argumentují nebezpečností daného onemocnění, které už ale nebezpečné není. No a tedy, když máme rozhodnout, jestli nějaký lékařský zákrok máme podstoupit, nebo chceme aby ho podstoupilo naše dítě, pak musíme zvážit přínosy a rizika. No a když skutečně zhodnotíme přínosy tak zjistíme, že jsou minimální, i když samozřejmě nějaké jsou. Ale pro rozhodnutí je potřeba zvážit rizika.

Nmluvím o tom, co jsem si někde vyčetl, nebo jsem si vyslechl nějaké poplašné zprávy na internetu. Protože praktikuji homeopatii víc než 20 let, tak mi prošlo rukama mnoho dětí se zdravotními problémy. A to co jsem viděl na vlastní oči je skutečně velmi děsivé. To jsou děti s velkou škálou postižení, od zpomalení ve vývoji, epilepsie, různé nervové poruchy včetně ADHD, velmi rozmanité problémy imunitní, od ekzémů, astmatů, autoimunitních poškození. A samozřejmě i autismus. Mimochodem propojení autismu s očkováním prokázala i studie americké CDC, ale výsledky se jim zpočátku podařilo utajit.

Když se chystal zákon v roce 2015 na zvýšení represí vůči neočkovaným, tak se dala dohromady velká skupina rodičů a začli sepisovat autentické příběhy o tom, co se děje po očkování a vydali brožury, aby je mohli dávat poslancům a senátorům. A tak vznikly ještě dvě pokračování. Tedy pokud chce mít někdo představu co se skutečně po očkování dětem děje, tak si tyto brožury může stáhnout ze stranek poockovani.cz

To nejdůležitější ale je, že poškození po očkování nejsou nijak výjimečná. Vážnější zdravotní problémy má možná 5 procent dětí. Jenže pokud má 5 procent dětí vážnější problémy, to neznamená, že zbylých 95% nemají problémy žádné. Spíše se dá říct, že zdravotní problémy po očkování mají také, ale ne tak výrazné, že bychom s tím očkování přímo spojovali.

Jeden z mých kolegů dětský lékař může porovnat děti v rodinách, kde neočkoval. A sám na vlastní oči vidí, že neočkované děti zkrátka celkově zdravotně mnohem lépe prospívají než ty očkované.

Ono je to totiž tak, že různé imunitní nebo psychické potíže má po očkování větší část dětské populace. V očkovacích látkách se totiž používají soli hliníku. A hliník, pokud se dostane do krevního objehu a následně do centrálního nervového systému je schopen navodit pocit oslabené identity, což je prokázáno vědeckými experimenty. A když se podíváme na populaci proočkovanou větším množstvím moderních vakcín, tak to jsou mladí lidé do 30 let. A to je sociální skupina, která právě s identitou včetně pohlavní identity statisticky problém má. A tedy je dost možné, že povinné dětské očkování má velmi výrazný vliv na duševní stav celé mladé populace.

Jde s tím tedy vlastně vůbec něco dělat?

První věc je informovanost. Je důležité, aby lidé věděli co skutečně dělá očkování a jakým způsobem pracuje farmaceutická lobby. Například Roman Prymula, který se stal dokonce za kovidu na chvilku ministrem, je v podstatě lobbysta farmaceutických firem, který za své služby dávno v předkovidové době dostával ročně desetimilionové částky.

Znám mnoho lidí, kteří velmi dobře pochopili, jaká zvěrstva páchali farmaceutické mafie, jak ovlivňovali řízení státu, jakých byli schopni manipulací, aby do lidí pod násilím kovidové vakcíny napíchali, a ti samí lidé věří, že očkování dětí, které organizují úplně ti stejní lidé je naprosto v pořádku a bezpečné.

Viděli jsme co se dělo teď po tragickém úmrtí dítěte na záškrt. Je to to samozřejmě tragické, ale nevíme o zdravotním stavu nic. Je to jediné úmrtí za desítky let. Například na spalničky zemřelo jedno dítě před pár lety v Německu. Také velmi výjimečné za mnoho let. U nás za desítky let byl jeden případ dítěte s tetanem, který se podařilo úspěšně vyléčit. Přitom každá z těchto událostí zabere několik týdnů hlavní stránky v médiích. Je vždy vidět, jak při takovýchto příležitostech do kampaní za očkování nasypou farmaceutické firmy obrovské množství peněz na PR a skrytě placenou propagaci. Farmaceutické firmy se neštítí vždy takovéto jednotlivé tragédie maximálně využít, aby vyděsili rodiče a aby na svou stranu přetáhli veřejné mínění. Jenže o těch stovkách a tisících dětí s vážnými zdravotními problémy se nikde nepíše. A o poškozené mladé populaci se nemluví už vůbec.

Ale přesto to neznamená, že s tím nejde nic dělat. Je důležité být bdělí a nenechat se zatlačit do kouta. A v případě jakéhokoliv podezření, že očkování poškozuje vaše dítě, tak vzít jeho osud do vlastních rukou a nenechat ho v rukou farmaceutů. A samozřejmě jde dělat i různé prevence a zpětné čištění například pomocí homeopatie a nebo různé přírodní léčby, ale to je již na celé další téma. A v tom vám klasičtí lékaři skutečně nepomohou.