Současná společnost je plná zmatku. Politici se zaštiťují hodnotami ale každý zastává hodnoty úplně jiné než ten druhý. Ve společnosti je stále obtížnější shodnout se na tom, co je dobro a co je zlo. A přitom drtivá většina si o sobě myslí, že oni jsou ti dobří. A aby to nebylo moc jednoduché, ještě i dobro a zlo jsou z dobrých účelů relativizovány.

Každý o sobě tvrdí, že má pravdu právě on. Ale abychom byli poctiví – jak si můžeme být svou pravdou tak jistí? Zastáváme opravdu ty správné hodnoty? Nejsme vlastně skutečně fašouni tak jak to tvrdí ta druhá strana? A je úplně jedno na jaké straně jsme, protože do fašounů nadávají těm druhým obě strany úplně stejně.

Můžeme vůbec najít v současné době nějakou jistotu? Pevný bod ve vesmíru, o který bychom se mohli opřít a který může být přijat celou společností?

Nemůžeme hledat vně. Nemůžeme se opírat o vnější autoritu. Neboť co když je právě ta autorita proradná a podvodná? Můžeme se obrátit pouze a jen dovnitř, do nás samých, a ptát se – co je podstatou lidské existence?

První, co nás může napadnout, je lidství, tedy jiným slovem humanita. Být humánní znamená být ohleduplný na ostatní, být hodný, respektovat druhé, neubližovat. To jsou skutečně nutné podmínky pro společné žití všech lidí na naší planetě. Ale je to všechno co člověk a společnost potřebuje? Není. Humanita je potřebná, ale není to to nejpodstatnější. Můžeme si představít společnost naprosto humánní, ale zcela bezduchou a prázdnou. Jen ohleduplné jednání nemůže být tím úhelným kamenem, podle kterého můžeme vše kolem sebe posuzovat.